1.Máj

19. července 2011 v 22:54 | Janiie |  Twincest
Téma: Kaulitz twins
Forma: er
Žánr: romantika
Varování: OOC, slaďák
Poznámky: Tak nejdřív bych se měla omluvit, že jsem tu tak dlouho nebyla. Nejsem ten typ, co jen otevře word a písmenka už skáčou samy. A s nápady na něco trochu na úrovni jsem na tom stejně. Jen tak se kolem mě neprocházejí po ulici. Bohužel. =( =D
Dál musím říct, že určitě už není první máj. Je sice hezké že jsem to k tomu datu psala, ale jaksi jsem to nestihla a pak jsem se nemohla dokopat k dopsání. Vy co tohle ještě čtete, tak můžete poděkovat Sandře, že ke mně přijela na návštěvu. Díky ní a tomu, že sama psala, jsem tohle dokončila. A co víc říct? Asi jen, že je to opravdu přeslazené. Je to něco na styl One day. Snad si romantické duše přijdou na své.
Přeji hezké počtení a příjemný zážitek =)




"Bille, co říkáš na to, že by jsme zítra jeli na výlet? Odpočinout si od celodenní práce ve studiu, hromady novinářů a spousty neúnavných fanynek?" otázal se Tom svého mladšího bratra.
Bill se po Tomovi ohlédl a s úsměvem na tváři přikývl na znamení souhlasu.
"Kampak pojedeme?"
"To ti nepovím, to bude překvapení. Teď mě omluv, musím na zítra něco zařídit," prohlásil Tom, vzal si ze stolu svůj mobil, dal Billovi polibek na čelo a odešel. Bill zůstal sedět na gauči a překvapeně koukal na zavírající se dveře.

*****

Druhého dne se Bill vzbudil do slunečného počasí. Sotva se oblékl a sešel dolů do kuchyně, čekal na něj Tom s úsměvem od ucha k uchu a čerstvou snídaní na stole.
"Dobré ráno, lásko," přivítal Tom Billa do nového dne, přitáhl si ho do náruče a něžně ho políbil. Společně se usadili na židle. Bill poděkoval a přitáhl si hrneček s teplým kakaem a talíř s vaflemi s marmeládou a šlehačkou.
"Dobrou chuť." Bill se zakousl do své porce a Tom sledoval, jak se jeho černovlasý bráška olizuje div ne až za ušima. Potom se i on s chutí pustil do své snídaně.
"Bille, až se najíš, tak se půjdeme převlíknout a vyrazíme na výlet, ano?" oznámil Tom, aniž by se Billa zeptal, jestli souhlasí. Ptal se ho přeci už včera, jestli s ním chce jet.
Mezitím, co se Bill šel převléknout, Tom naskládal do jeho auta potřebné věci a pak vyběhl po schodech do patra za bráškou do jejich společného pokoje.
"Připraven, Bille?" Tom na sebe v rychlosti hodil kraťasy a na jeho styl až příliš úzké tričko.
"Jasně, Tomi. Už mi řekneš, kam jedeme?"
"Ne." Na to Tom vzal ze své skříně černý šátek, chytil Billa za ruku a spolu šli k autu. Bill se usadil na místo spolujezdce a Tom si sedl za volant. Nahnul se k Billovi s šátkem v ruce.
"Co to děláš?"
"Zavážu ti oči, abys neviděl, kam tě povezu." Tom obmotal Billovu hlavu kusem černé látky a vzadu udělal uzlík.
"Tak, teď už můžeme vyrazit," pronesl s úsměvem, nastartoval a rozjel se směrem pryč z města. Po hodině cesty zastavil a pomohl bratrovi ven z auta.
"Promiň, ale ten šátek ti ještě nesundám, zkazilo by se tím celé překvapení," otevřel kufr, vyndal piknikový koš a přes něj navrch přehodil deku. Zamkl auto a za ruku za sebou vedl momentálně stále nevidomého Billa. Po necelých pěti minutách chůze dorazili k cíli své cesty. Tom položil piknikový koš, rozprostřel na zemi deku a spolu s bratrem si na ní sedl. Nahnul se k Billovi, opatrně rozvázal šátek, políbil Billa a při odkrytí jeho čokoládových očí mu do ucha zašeptal: "Krásný první máj, lásko."
Bill jen oněměle zíral na své dvojče a na krásu, která se rozprostírala kolem nich. Seděli uprostřed kvetoucího třešňového sadu.
"Tome, to je nádhera. Já jsem uplně zapomněl co je za den. Ale ty ne a připravil jsi nádherné překvapení. Děkuji ti." Bill objal svou lásku. Stulil se mu do náruče a hlavu vtěsnal mezi Tomovo rameno a krk. Tom si svého brášku přitiskl ještě víc k sobě. Kolébali se spolu ze strany na stranu, nechali se omamovat vůní třešňových květů a užívali si chvíle, která patřila jen jim.
"Tome, jak jsi našel tohle místo?"
"Jednou, když jsem jel navštívit Andrease, jsem si všiml, že tady brigádníci sbírají třešně, které jsem ti, jestli si vzpomínáš, loni přivezl, a tehdy mě napadlo, že by to bylo skvělé místo na strávení dne, jako je tento. Dohodl jsem se s majitelem sadu, jestli by nás sem dneska nepustil. Proto jsem včera odešel."
"Krásně to tu voní, mám rád jaro. Všechno kvete a probouzí se k životu."
"Proto jsem tě vzal sem, do třešňového sadu. Ale tohle není jediné překvapení, které na tebe čeká. Je toho víc. Dneska si tě budu rozmazlovat a hýčkat. Třeba takhle," prohlásil Tom, nahnul se vedle sebe do piknikového koše a vyndal neprůhlednou krabičku, ve které se ukrývali čerstvé jahody v čokoládě. Sám je včera koupil, umyl a namáčel do sladké pochutiny.
"Lásko, zavři oči a otevři pusu," požádal Tom. Bill mu vyhověl a za chvíli už se jeho chuťové buňky radovali z té sladké pochoutky. Černovlásek nejdřív jazykem testoval, co ta mňamka může být a poté obsah svých úst rozkousl. Poznáním otevřel oči.
"Tak jahůdky jsi pro nás připravil. Um... Jsou skvělé," pochválil Bill a zároveň se po jedné natáhl a nabídl ji Tomovi. Ten ji opatrně vzal mezi zuby a jemně a přitom svádivě se podíval Billovi do očí. Jakmile Tom polkl, Bill už neodolal a přitiskl své rty na Tomovy. Laskal ty měkké růžové polštářky, ochutnával je a hrál si s nimi. Tom se do hry své lásky a bratra v jednom s radostí přidal. Po chvilce se do souboje o dominanci zapojily i jejich jazyky. Vášnivě se proplétaly a škádlily se. Kluci začali popadat dech za účelem získat alespoň trochu životně důležitého kyslíku, ale ani tak se od sebe nechtěli a nedokázali odtrhnout. Nakonec museli své rty rozpojit a bitvu ukončit. Oba prudce lapali po dechu a když se nemohli líbat, aspoň se na sebe natiskli ještě víc.
Tomovi tahle chvíle, nálada a atmosféra přišla vhodná pro další z řady jeho překvapení, která pro svou lásku připravil. Tom se položil na bok na deku, vedle sebe uvelebil Billa a stulil si ho do náruče. Bill se jen podíval svému bratrovi do očí a pak dál odpočíval.
"Bille, mohu tě o něco požádat?"
Odpovědí mu bylo jen němé přikývnutí.
"Ať teď udělám cokoliv, tak mě prosím nepřerušuj, ano?"
Další němé přitakání. Bill upíral pohled na svou společnost. Tom zavřel oči, zhluboka se nadechl a k Billovu údivu začal zpívat. Tempo písničky bylo pomalejší a slova obsahovala veškeré city, které Tom ke svému bráškovi cítil a daly se slovně vyjádřit. Nekonečná láska, která potrvá navždy, touha po své druhé polovičce, povinnost ochraňovat ji. Prostě vše.
Bill je zaraženě poslouchal a snažil se udržet slzy. Jeho pokus byl ale marný. Slané kapičky vody opustily oči a putovaly po jeho bledé tváři. Tóny písně pomalu utichaly, až ustaly úplně. Tom otevřel oči a pohled stočil na Billa s dosud překvapeným výrazem ve tváři. Natáhl ruku a setřel neposedné slzy, které si dovolily stékat po Billově tváři.
"Pročpak pláčeš, lásko? Copak se stalo?" ptal se Tom polekaně.
"Nic, jen… Bylo to nádherné. Kdy? Kdy jsi to napsal?"
"Tak nějak průběžně. Trvalo mi to celkem dlouho a zároveň chvilku. Co chci, aby písnička obsahovala a vyjadřovala, jsem věděl hned, ale trvalo mi dlouho, než jsem vše zformuloval do slov, poskládal a napsal. Ale ten čas za to stál. Kvůli tobě bych ho obětoval ještě víc. Ta písnička je tvoje. Vyjadřuje co k tobě cítím a jak moc tě miluju," zakončil Tom svůj proslov a políbil Billa na jeho jemné rty.
"Tome, já.. Nevím co říct. Děkuju. Je to opravdu krásné. Zazpíváš mi ji večer znovu? A s kytarou? Moc prosím."
"To víš že jo. Pro tebe, vždycky."
Nastalo ticho. Ale ne takové to trapné ticho, kdy nikdo neví, co říct. Šlo jen o to, že nikdo nechtěl narušit tu dojemnou a krásnou chvíli. Nakonec ale stejně někdo promluvit musel.
"Tome, co máš v plánu teď?"
"Teď si tě nakrmím, abys neměl hlad a nekručelo ti v bříšku," pohladil ho po něm Tom a natáhl se ke košíku, aby vyndal jeho obsah. Před Billem se objevily kuřecí sendviče, které měl moc rád, krabice s jablečným, ananasovým a brusinkovým džusem a navíc i ovocný koláč. Takovou hostinu Bill opravdu nečekal.
"Dobrou chuť. Dej si co chceš a kolik chceš. Je toho dost pro nás oba," pousmál se Tom a sám se natáhl po jednom sendviči. Bill ho napodobil. Společně jedli, povídali si a smáli se. Už dlouho neměli klid jen sami pro sebe. Vždy hrozilo, že je někdo nečekaně přepadne a vyruší.
Po jídle Tom rozhodl, že je čas na další část jeho plánu, jak udělat skvělý den pro svou druhou polovičku. Sbalil koš, deku, Billa a vraceli se zpět k autu. Opět Billovi, který už se ani na nic neptal, zavázal oči, nastoupili a Tom se rozjel za následující zastávkou jeho programu.
Dredáč zastavil před zábavním parkem. Věděl, že Bill se chtěl na takové místo podívat a užít si tam aspoň trochu času. Vypnul motor, vystoupil a vytáhl ven i Billa. Opatrně ho vedl směrem k bráně od parku. K Billovým uším začala doléhat hlasitá hudba mísící se s hlasy majitelů různých stánků a atrakcí. Tom bratrovi rozvázal šátek, který mu zabraňoval vidět cokoliv, co se kolem něj děje.
"Ty jsi mě vzal do zábavního parku?" nestačil skrýt svůj údiv Bill.
"Jasně, vždycky jsi chtěl nějaký navštívit, ale jakmile začala naše kariéra, nezbyl na to čas. Dneska ho máme a tak jsme tu. Kam chceš jít jako první?"
"Jednoznačně na horskou dráhu." Bill vzal Toma za ruku a už se s ním hnal k té šíleně rychlé a vysoké atrakci. Nikdo by nedokázal přehlédnout jiskřičky štěstí a radosti, které ten černovlasý ďáblík měl v očích.
Prolezli většinu kolotočů, co tu byla, stavili se u stánku s cukrovou vatou, která patří ke každé návštěvě takového místa, a nakonec se usadili na ruské kolo.
"Děkuju, moc jsem si to užil," Bill se přisunul k Tomovi, položil mu hlavu na rameno a propletl s ním prsty. Kolo se pomalu otáčelo a obloha začínala tmavnout. Blížil se večer a s ním i západ Slunce. Přišel čas na poslední část Tomova plánu. Jejich kabinka sestupovala z výšky k zemi. Spolu opustili místo plné hluku a lidí, aby se mohli přesunout do cíle jejich dnešní výpravy. Dojeli k nim před dům a vystoupili.
"Bille? Moc se omlouvám, ještě jednou tě dnes oslepím. Nechci zkazit poslední a závěrečnou část překvapení," pronesl Tom a z kapsy vytáhl ten samý černý šátek. Uvázal ho Billovi přes oči a propletl s ním prsty. Opatrně ho vedl do jejich domu. Otevřel dveře a společně vkročili dovnitř.
"Co to tu voní?" nasál Bill vůni rozléhající se celým spodním patrem.
"Něco, co máme mít dnes k večeři."
"Umm.. Rajčata, provensálské koření, cibule a ještě něco, co nedokážu identifikovat."
"Máš dobrý čich. Ale stejně ti to neřeknu. Já ti to totiž ukážu."
Tom odvedl Billa do jídelny, kterou využívali pouze ve výjimečných a speciálních dnech. Opatrně sundal Billovi šátek a nechal ho podívat se na tu krásně vonící večeři. V místnosti bylo šero a jediným zdrojem světla byly dvě červené svíčky. Čekala tam na ně i láhev vína a kompletně prostřený stůl. Tom přidržel Billovi židli, aby se mohl posadit a sám se ujal místa naproti. Na talíři měli těstoviny s boloňskou omáčku posypané sýrem.
"Kdopak to uvařil? Vždyť jsi byl celý den se mnou."
"Poprosil jsem Gustava. Věděl, že celý den nebudeme doma. Odpoledne se tu stavil, vše připravil a nakonec uvařil. Těsně před naším příchodem odjel. No, nevím jak mu to všechno došlo. Celá ta léta nás pozoroval a když si pospojoval vše dohromady, nakonec mu to došlo. Jen se nám bál říct, že o našem vztahu ví. Netušil jsem, že jsme až tak průhlední, ale spíš si myslím, že je to tím, že Gustav je velmi všímavý. Když jsem ho tedy o tuhle laskavost požádal, vzal to a ještě nám popřál, ať si to hezky užijeme. Vůbec mu náš vztah nevadí, ba naopak, je rád, že jsme spolu šťastní. Docela hodně mě to překvapilo."
"Co... Cože? On o nás ví? Sakra. Z toho by mohl být velikánský průšvih. Myslíš, že o nás někomu řekne?"
"Ne, slíbil mi to. Akorát. Asi by jsme to měli říct Georgovi, Davidovi a možná i našemu týmu. Ale teď to řešit nebudeme. Necháme to na jindy ano? Přece si úvahami o tom, co by se mohlo stát a co by jsme měli udělat, nebudeme kazit zbytek dne, ne ?"
"Jo, To máš pravdu, jen…"
"Žádné jen. Nemysli na to. Teď jsme tu jen my dva, tenhle krásný den a skvělá večeře," říkal Tom s úsměvem na tváři Billovi
"Dobře. Nebudu na to myslet. Tak tedy, dobrou chuť."
"Tobě taky."
Bill si vzal do ruky vidličku a pustil se do jídla.
"Je to opravdu skvělé, netušil jsem, že umí Gustav tak dobře vařit."
"Já to donedávna taky nevěděl," nabral si i Tom jídlo na zubatý příbor, "ale když mě poprosil, jestli bych s ním nezašel na nákup a neporadil mu, co uvařit na rodinnou večeři, tak mi vše pověděl. Je opravdu skvělý kuchař."
V klidu večeřeli a povídali si. Potom Tom odnesl prázdné talíře a skleničky do kuchyně, kde vše naskládal do myčky. Zapnul příslušný mycí program a vrátil se zpět za Billem. Vzal ho za ruku a vedl jej do jejich společného pokoje. Nechal Billa otevřít dveře a vejít jako prvního. Pokoj se moc nezměnil, ale přeci jen něco tu bylo jiného. Jejich staré postele, které byly přisunuté k sobě, vystřídala obrovská manželská postel a nové červené povlečení. Jedna velká deka nahradila dvě malé. Tom dovedl užaslého Billa k posteli a spolu se na ní posadili. Z kapsy vytáhl malou rudou krabičku a podal ji Billovi. Ten se na ní se zájmem podíval a pak ji pomalu otevřel. Jeho očím se naskytl pohled na dva stříbrné prstýnky. Vypadaly celkem obyčejně, ale při podrobnějším prozkoumání spatřil drobný nápis vyrytý uvnitř kovového kroužku.
"Navždy spolu," přečetl Bil ta dvě magická slova.
"Navždy spolu. Vím, že nikdy se nebudeme moci vzít a žít spolu jako plnohodnotný pár, ale tohle nám nikdo zakázat nemůže. Miluju tě," vzal Tom jeden z prstýnků do ruky a navlíkl ho Billovi na levý prsteníček. Dojatý Bill nebyl schopen normálně uvažovat. Hormony štěstí, rozlévající se jeho tělem, si s ním dělali co chtěly. Bill vzal druhý prstýnek a navlékl ho své druhé polovičce.
"Taky tě miluju. A moc," černovlasý chlapec se naklonil ke svému bratrovi a spojil jejich rty v něžném polibku. Jejich ústa se jemně otírala a snažila se vyjádřit, co k sobě vzájemně cítí. Bill obmotal své ruce okolo Tomova krku a sedl si mu obkročmo na klín. Tom spojil své ruce za jeho zády a přitáhl si ho ještě blíž. Prohloubil jejich polibek a zapojil do hry jazyk. Pohladil jím Billovy rty a pak se dovolil o vstup do jeho tajemné komnaty. Bill se s radostí zapojil a přivítal Tomův jazyk. Proplétali je, hráli si spolu, ale nenechali to zajít dál. Tom se na chvíli odpojil od Billa.
"Nepůjdeme se vykoupat? Napustíme vanu plnou vody a dáme do ní tvojí oblíbenou pěnu. Souhlasíš?"
"Jasně."
Tom šel do koupelny a zapnul vodu. Nalil do vany trochu koupelové pěny a vrátil se za Billem do ložnice. Natáhl k němu ruce. Bill se ho chytil kolem krku a nohy mu omotal kolem boků. Tom ho chytl pod zadečkem, aby mu nespadl a pomalu vykročil za šuměním vody. V koupelně postavil Billa na zem, chytl lem jeho trička a přetáhl mu ho přes hlavu. Postupně se oba svlékli a vlezli do vany. Tom zastavil přitékající vodu, lehl si, do klína si stáhl Billa a opřel ho zády o svůj hrudník. Ruce mu spojil na bříšku. Bill položil hlavu na bráškovo rameno. Nechali teplou vodu, aby omývala jejich těla a uvolnila jim ztuhlé svaly po celodenním výletu. Relaxovali a nechali volně plynout své myšlenky, které se vinuly stejným směrem. Oba si znovu v hlavě procházeli dnešní den. Obnovovali vzpomínky a nechali se dodatečně unášet pocity, které je v těch chvílích zaplavovaly. Postupně se propracovali až k současnosti.
Tom se natáhl po sprchovém gelu, vylil ho trochu na Billovo bříško a začal mu ho roztírat po těle. Vodou smyl vzniklou pěnu a dal mu polibek na čelo. Pak namydlil sám sebe, opláchl se vodou a pomalu vstal tak, aby se Bill nebouchl o hranu vany. Osušil se huňatou osuškou, omotal si ji kolem boků a natáhl se pro druhou, kterou vzal pro Billa. Zamotal ho do ručníku a odnesl si ho do ložnice. Suchého brášku oblékl do černých boxerek a nechal ho, ať se zachumlá hluboko do jejich nové pohodlné postele. Za chvilku se k němu sám s radostí přidal. Přitáhl si ho k sobě do náruče a ruce mu obmotal kolem pasu. Bill se uvelebil a pootočil hlavu k Tomovu obličeji. Začal ho jemně líbat na rty. Užíval si zbytek tohohle nádherného a nezapomenutelného dne. Něco takového se vám přece nestává běžně. A obzvlášť, když vedete tak uspěchaný a náročný život jako dvojčata.
"Tome, já nevím, jak ti poděkovat. Bylo to nádherné. Už moc dlouho jsem toužil po dni, kdy budeme moci jen tak vydechnout a zapomenout na naše starosti, povinnosti a budeme se moci věnovat pouze sobě navzájem. Děku-"
"Neděkuj. Není za co. Za takovéhle věci se neděkuje. Udělal jsem to pro tebe, pro nás, moc rád."
Tom levou ruku položil Billovi na tvář a zajel mu s ní až do vlasů. Čechral je, probíral se jimi. Začala se dostavovat únava po celém tom náročném dni. Tom po chvíli zpozoroval, že Bill začal pravidelně oddechovat. Usnul.
"Dobrou noc, lásko. Miluju tě," zašeptal mu do vlasů. Naposledy ho pohladil po tváři a sám se oddal hlubokému a osvěžujícímu spánku. Potřeboval načerpat energii na tu hromadu práce, co na ně čekala. Oba to potřebovali.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sandra Trümper Sandra Trümper | E-mail | Web | 22. července 2011 v 17:12 | Reagovat

Taaaakže... já nejsem na komentáře moc dobrá a taky to určitě bude vidět, ale... snažim se :-D
Je to, jednoduše, sladké :-) Vážně, naprosto... romantické :-)

Jen... napsala jsem si pár poznámek. Nechci ti to psát tady, ale kdyby tě zajímal poněkud... kritický komentář holky, co se považuje za zkušenou povídkářku (:-D), tak... se ozvi :-)

2 ElenEstel ElenEstel | 24. července 2011 v 22:04 | Reagovat

wow je to nádherný moc se mi to líbí

3 mk mk | Web | 4. září 2011 v 10:10 | Reagovat

jj tohle je krásný :))

4 Barush Barush | Web | 6. října 2011 v 6:15 | Reagovat

Hezký nápad, ale nevím proč, ale působí to na mě poněkud strojeně a napadla mě přitom myšlenka, že ikdyž vše kolem twc a tak je fantazie tak takový chlap (který by pro někoho udělal tolik překvapení za jeden den) prostě nemůže existovat ani ve světě fan-fiction :D

5 Káťa Káťa | 18. října 2011 v 19:51 | Reagovat

Jen chci říct že se mi to moc líbilo.. :) čtu si to znovu a znovu :) Nadchlo mě romantické jádro.. :)Řekla bych že to v sobě "Máš" :) Pokračuj, ráda si přečtu dalšíí :)

6 Tenshi Tenshi | 25. října 2012 v 1:22 | Reagovat

Český slash (ten na HP nepočítám, toho jsou mraky) se vidí málokdy, a na úrovni už skoro vůbec, ale popravdě, tohle bylo dobrý. Vážně dobrý, i když jsem spíš přes tvorbu našich anglicky mluvicích spoluobčanů. Jedno velké plus za to, že se někdo s tak dobrým stylem pouští i do fandomů trošku mimo, které nemají zas tak velké zastoupení v ČR.
K povídce samotné - romantika, romantika, romantika. Nemám s ní problém, ba naopak, je dobrá, navíc ses mi i trefila do nálady, což se počítá :-D Čiší z toho taková pohoda, opravdu jedna z těch povídek, která člověka dokáže uklidnit a pozvednout mu náladu, aj po špatné známce, což je přesně můj případ :DD
ale s tím jak píšeš tě vidím u něčeho trošku vážnějšího, možná i temnějšího, a dlouhého. Nevím proč, jestli takovou povídku máš, prostě by mi to sedlo.
Popravdě, Tokio hotel není zrovna fandom, se kterým bych byla nějak zvlášť obeznámená, a jistý despekt k incestu/twincestu tady taky je (Pomalu (a jistě) se toho zbavuju... Ach jo, tady se projevuje křesťanská výchova od matinky ://)Určitě sem ještě zavítám a něco přečtu
P.S. Holka, kdo ty seš? Narazila jsem na tebe na Feyině blogu... Myslím že mám letmou představu kdo jsi, ale vůbec si nejsem jistá. Jenom tak,kdyby sis vzpomněla, já jsem ta holka s rezavejma vlasam co je furt nalepená na Olgu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama